Letos v létě jsem měl na testování zapůjčenou nahatou novinku od Ducati, a to Streetfightera V4S.
Nový Streetfighter je nahatou verzí V4kové Panigale. Jak u Italů bývá zvykem (obdobně to dělá i Aprilie se svým Tuonem), dali se dolů kapoty, namonotovala rovná řídítka, lehce poladilo zpřevodování a je to, což je přesně ten způsob, který se mi líbí, protože tak vznikne pohodlnější superbike pro ty z nás, kteří se nechtějí mučit superbikovou ergonomií.
Jen krátce úvodem pár základních dat a pak hned popíšu, co vás asi nejvíc zajímá, a to, jak nový Street jede.
Motor je véčkový čtyřválec s objemem 1103 kubíků a maximálním výkonem 208 koní ve 13 000 otáčkách a 123 Nm v 9500 otáčkách. Testovaná verze byla verze S, takže měla kovaná kola a elektronický podvozek Ohlins. Brzdy jsou Stylemy od Bremba, mokrá váha 199 kg, obutí 120/70, 200/60 Pirellky Rosso Corsa 2.
Ale dost suchých čísel.
Motor:
Kdo čekal motor jako v Panigale V4(S), tak čekal správně. Ducati sice uvádí, že trochu omezila maximální výkon ve prospěch středních otáček (208 koní proti 214 v Panigale) a upravila zpřevodování, aby se to nemuselo točit do nesmyslů, ale nenechte se mýlit, tohle je pořád supersport s výkonem nahoře v otáčkách.
Pokud chcete, aby motorka letěla, musíte ji točit nejméně přes 9 tisíc. Pokud za to vezmete třeba v pěti, žádného zátahu se nedočkáte. Musíte podkopnout dva kvalty a pak zatopit. Tak třeba zatáčky, které jsem v Dubé zvyklý na svém přemapovaném BMW S 1000 R jezdit na trojku, musíte jezdit na dvojku, abyste dosáhli stejného zátahu.
Jak ale překročíte 9 tisíc, splaší se v ní kladiva neskutečně. Mezi 10 a 14 tisíci je úplně z jiného těsta a trhá ruce z ramen. V normálním provozu to bude trochu nevýhoda, protože budete muset pořád podkopávat kvalty, ale na okruhu bude zářit. Zase je dole hodná a nevyděsí. Zátah je tam plynulý, ale ne kulervoucí.
Zvuk mají u Ducati zvládnutý dobře, a to i se sériovým výfukem s tou ohromnou bandaskou v podobě katu. Ten sluší samozřejmě okamžitě po nákupu motorky zahodit a jít pro laďák. Ducati spolupracuje přímo s Akrapovicem, ale za kompletní titanový výfuk s mapou si žádají 130 tisíc, což teda málo není. Zvuk po úpravě je ovšem neskutečný.
Podvozek, brzdy, ovladatelnost:
Neměl jsem možnost jezdit Streeta na okruhu, ale na silnici zvládal všechno skvěle. Nebyl tvrdý, hezky komunikoval, paráda, to vše díky adaptivnímu Ohlinsu v testované verzi S.
Protože to bylo Sko, měl Street i kovaná kola a musím říct, že se vodil lehce jako kolo. Posaz je nakopnutý na předek, člověk ho proto řídí jen očima. Krásně se skládá do každé zatáčky – nádhera.
Brzdy jsou špička – asi to nejlepší z litých brzdičů, co je dneska na trhu, tzn. Stylemy od Bremba, pěkně dávkovatelné, s dostatkem síly. V normálním provozu bez jakýchkoliv výhrad. Na okruhu jsem je ale vyzkoušet neměl možnost.
Elektronika:
Možností nastavení a individualizace je nepřeberně, ale na „hraní“ si nebyl moc čas, chtěl jsem hlavně jezdit.
TFT displej je dobře přehledný, pěkně barevný a zobrazoval vše, co jsem potřeboval. Jediná věc, kterou Ducati nemá, je palivoměr (taková italská specialita, protože Aprilie ho taky nemá).
Závěr:
Ducati Streetfighter V4S je špičková motorka, kterou bych každému doporučil. Všechno na ní funguje, jak má. Je rychlá, ovladatelná, našlapaná elektronikou. Je to ale pořád supersport, takže její dovednosti nejlépe vyniknou na okruhu. Krásně se na ní ale povozíte i ve standardním provozu. Jediná piha na kráse je proto jen cena, která je opravdu prémiová.
Tomáš Beran
Přidejte odpověď