K napsání dnešního článku mne inspiroval článek na stránkách německé ADACu, který se věnoval rozhodnutí soudu v Heidelbergu, podle kterého je řidič odpovědný za to, že spolujezdkyně používala aplikaci, která upozorňuje na místa měření rychlosti – zdroj zde: https://www.adac.de/news/handy-blitzer-app-auto-beifahrer/
Nejprve je nutné uvést, že v Reichu zjevně platí právní úprava, podle které nesmí řidič používat aplikace, které jej upozorňují na místa, kde se měří rychlost. To už samo o sobě ukazuje na velmi patologický přístup tamních zákonodárců, kteří zjevně dělají, co můžou, aby se sprostí podezřelí, pokud možno, vůbec nebránili a za překročení rychlosti vždy hezky zaplatili. Známe to i od nás s naší objektivní odpovědností provozovatele za přestupky, která má stejný cíl – aby se vybralo a ne aby se sprostí podezřelí postihu vyhýbali. Obhajoba je přece součástí obžaloby, tak jaképak copak.
V tom shora uvedeném případě, za který by se kocourkovští určitě nestyděli, zašel soud ještě o krok dál a vzal shora uvedené ad absurdum. Z popisu dotčeného případu vyplývá, že policisté kdesi zastavili řidiče za překročení rychlosti a při řešení věci na místě zjistili, že jeho spolujezdkyně měla na mobilu zapnutou aplikaci, která upozorňuje na místa měření rychlosti. Marně si lámu hlavu nad tím, jak se policisté na místě dostali k mobilu spolujezdkyně, ale tento detail článek neosvětluje (asi se řidič prokecnul).
Podstatné, nicméně, je to, že se k jeho obsahu dostali a soud to uzavřel s tím, že řidič musí zaplatit 100 EUR za to, že jeho spolujezdkyně takovou aplikaci používala.
Doslova se v článku píše, že podle soudu je řidič odpovědný za to, že na mobilech spolucestujících takové aplikace neběží. Takže řidič, místo aby se za jízdy věnoval řízení, se má věnovat mobilům spolucestujících, jestli si takovou appku nepustili a má je kontrolovat? A jak to má asi udělat? A co takový řidič autobusu?
Je jen velmi obtížně si lze představit, že něco podobného judikoval soud, u kterého lze (na rozdíl od zákonodárců) předpokládat, že je znalý práva. Na druhou stranu rozhodnutí našeho Ústavního soudu, když podržel objektivní odpovědnost provozovatele, bylo také absurdní a „ohnuté“ do nesmyslů, takže i v Německu jsou zřejmě politicky uvědomělí soudci, kteří chápou, že není nutné, aby povinnosti řidiče byly mezi sebou konzistentní (na jedné straně povinnost se věnovat řízení a zákaz koukat do mobilu na druhé straně povinnost kontrolovat mobily spolucestujících) nebo aby byli reálně vymahatelné a splnitelné (jako u nás nesplnitelná povinnost zajistit, aby s mým autem nikdo nepáchal přestupky), ale že je nutné, aby sprostý podezřelý prostě zaplatil pokutu a nic nevymýšlel. Že se přitom pošlapou právní principy správního řízení, na který má náš právní stát stát, je vedlejší. Toto rozhodnutí je tedy podobnou ukázkou stanovení absurdní a nesplnitelné povinnosti ve snaze zúžit manévrovací prostor podezřelých z přestupků za každou cenu. V takové argumentaci je zjevně jedno, jestli to dává smysl nebo jestli je to splnitelné. Celé to míří proti obhajobě jako takové. Je to snaha vyhnout se „nepříjemnostem“ důkazní nouze správního úřadu/soudu. Takže se naformuluje nesmyslná a nesplnitelná povinnost a za její porušení se bude trestat. Principy právního státu jsou přece jen takové řečičky pro studenty.
Tomáš Beran
Přidejte odpověď