K napsání dnešního článku mne inspirovala nedávná reportáž v televizi o tom, že Policie ČR ve Středočeském kraji používá drony ke zjišťování, zda řidiči dodržují bezpečnou vzdálenost od vozidel před sebou a že takové řidiče pak zastavuje. V reportáži nebylo ale nic o tom, že by se snažili takové jednání postihovat.
Dále v textu se tedy podíváme na to, do jaké míry je to právně legitimní.
Problematika vzdálenosti mezi vozidly je upravena v ust. §19, odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. takto:
„Řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním.“
Nic jiného v pravidlech nemáme. Nemáme v nich pravidlo 2 vteřin nebo odstupu v podobě poloviny rychlosti.
Jediné ustanovení, které máme, je to velmi obecné uvedené shora, která prakticky nedává nikomu argumentační prostor pro ukládání sankcí za porušování tohoto pravidla. Nedodržení bezpečné vzdálenosti je sice jednou z častých příčin dopravních nehod, ale trestá se až v podobě následku, jakým je dopravní nehoda (srážka), protože do té doby se prakticky postihnout nedá. Ostatně důvodem je i to, že na schopnost zastavit má vliv velké množství proměnných, takže samotná vzdálenost není rozhodující. Rozhodující je spíš čas nutný pro zastavení, nikoli vzdálenost.
Někdo má lepší brzdy nebo lepší reakce a někdo zase ne. Tvrdit „to byste neubrzdil“ je proto argumentačně velmi slabé a použitelné jen v naprosto okatých případech.
Celou reportáž tedy chápu spíš jako výchovný postup Policie ČR, která řidiče sice staví, nedodržení bezpečné vzdálenosti jim vytýká, ale nepokutuje.
Tomáš Beran
Přidejte odpověď