V dnešním článku bych se rád zastavil nad zprávou uvedenou zde: https://www.idnes.cz/praha/zpravy/soud-nehoda-semafor-smrt-argentinska-zluty-signal-ridic.A220608_181318_praha-zpravy_iri, která se týká dopravní nehody, při které řidič usmrtil chodce, který přecházel na červenou.
K podstatným okolnostem nehody patří zejména to, že řidič podle obžaloby výrazně překročil nejvyšší dovolenou rychlost (104 km/h v obci) a do křižovatky vjel na oranžovou. Jak vyplývá z popisu nehody, tak řidič vozidla se blížil ke křižovatce, před kterou ještě zrychlil (aby stihnul oranžovou), ale chodec vstoupil do vozovky předčasně v době, kdy měl ještě červenou. Nutno dodat, že chodec následkům nehody na místě podlehl.
Trestně stíhaným byl v této kauze řidič auta, přičemž aktuální trest zní na 30 měsíců vězení s tříletou podmínkou a 5 let zákazu řízení. Rozsudek není pravomocný.
Při projednávání věci zazněla řada argumentů, které, jak se zdá z diskuse pod článkem, řada čtenářů nepochopila. Dovolím si je tedy v tomto článku vysvětlit.
- Čí je co vina
Jak z projednávání tohoto případu vyplývalo, zvolil řidič nesprávný způsob obhajoby, když se snažil vše svést na chodce, který přecházel vozovku na červenou. Toto je typická chyba v případech, kdy se střetne větší množství porušení na obou stranách a posuzuje se, jaké porušení mělo vliv na co.
Samozřejmě je pravda, že chodec na červenou přecházet neměl. To ale řidiče samo o sobě nemusí vyvinit. Jak předseda senátu v dané věci správně poukázal, řidič má obecnou povinnost zvýšené opatrnosti, a to za všech podmínek – §5, odst. 1, písm. d) zákona č. 361/2000 Sb. Obhajovat se stylem „jel jsem na zelenou, tak jsem ho mohl sundat“ je proto naprostá chyba. A to nejen lidsky, ale hlavně právně v rámci obhajoby.
To, že jedu na zelenou, totiž neznamená, že nemusím dávat na nic pozor. Aby řidič nebyl (spolu)viníkem takovéto nehody, i on musí na své straně vše splnit a nic neporušit. Když sám poruší, nemůže se automaticky vyvinit odkazem na to, že druhá strana taky porušila.
Pokud by k nehodě došlo za podmínek, kdy řidič jede předpisovou rychlostí, ale chodec mu skočí do vozovky a dojde ke střetu, byla by to jiná situace; to se ovšem v tomto případě nestalo. Tady řidič předpisovou rychlostí nejel. Stejně to na druhé straně neznamená, že by se řidič musel kolem přechodu (když má zelenou) „ploužit“ 20 km/h, jak někteří čtenáři nesprávně dovozují z argumentace předsedy soudu v dané věci.
Řidič se proto nemusí ploužit kolem přechodu 20 km/h, když má zelenou; to ale neznamená, že může po městě na zelenou jezdit 100 km/h a tvrdit, že tím neporušil povinnost dbát zvýšené opatrnosti. Takové překročení jednoznačně porušením povinnosti dbát zvýšené opatrnosti je a tím je řidič odpovědný za trestný čin. Povinnost porušil a porušení je v příčinné souvislosti s následkem, tudíž odpovědnosti za tento následek se nemůže zprostit.
- Dvojí metr na řidiče a na chodce? Opravdu?
V diskusi pod výše uvedeným článkem také zaznívají názory, že porušení chodce v tomto případě nikdo nezohledňoval. To ale není pravda. V tomto řízení se neřešilo porušení pravidel chodce, ale porušení pravidel řidiče a vliv tohoto porušení na celkový výsledek. Chodec je po smrti, takže ten už dostal trest nejvyšší. Pokud by to přežil, řešila by se i jeho odpovědnost a vliv této odpovědnosti na výsledek, ale to samozřejmě v případě jeho smrti už nepřichází v úvahu. Někteří čtenáři patrně absencí diskuse nad „přínosem“ chodce k výsledku nabyli dojmu, že za výsledek nijak neodpovídá a že za všechno může řidič. To ale není pravda.
Svůj díl by chodec nesl také, pokud by přežil. Nic z toho by ale řidiče nevyvinilo, protože v tomto řízení se řešilo porušení povinností řidiče. Každý by nesl svou vlastní odpovědnost za způsobené následky a obě odpovědnosti by se posuzovaly samostatně (chodec by ale asi nebyl trestně stíhán, ledaže by způsobil např. ublížení na zdraví řidiči), ale mohl by odpovídat za vzniklou škodu a za přestupek (chůze na červenou). Nic z toho by ale patrně nedosáhlo intenzity trestného činu, což naopak neplatí u řidiče, protože jeho jednání a následky tohoto jednání naopak intenzity trestného činu dosáhly.
Nepochopení tak plyne z toho, že každý z účastníků má jiný rozsah povinností a odpovědnosti, čemuž odpovídají i právní důsledky. Porušení povinností chodcem vede zřídka k trestnímu stíhání. Porušení povinnosti řidičem ale velmi snadno. Důvod je ovšem naprosto prozaický – nebezpečnost vozidla, které se v obci pohybuje rychlostí 100 km/h, je násobně vyšší než nebezpečnost chodce přecházejícího silnici. Někteří diskutující mají pocit, že se zde měřilo nebo měří dvojím metrem, ale to není pravda. Je nutno si uvědomit, že na řidiče vozidla se hledí přísněji prostě proto, že ovládá velké těžké auto, které může snadno usmrtit (ostatně jak tento případ výslovně ukázal). Vyšší riziko je tak přímo úměrné vyšší odpovědnosti.
Dvojím metrem se zde tedy neměří, ale zohledňuje se odlišná rizikovost a nebezpečnost jednání obou účastníků. Chodec v zásadě hazardoval jen se svým vlastním životem. Řidič ale i se životy druhých, čemuž odpovídá i větší akcent na odpovědnost řidiče a tedy i to, že se řeší v tomto případě hlavně odpovědnost řidiče (a řešila by se víc, i kdyby to chodec přežil) a že na něj trest dopadá přísněji.
- Recidiva
Všechno výše popsané by bylo dostatečným důvodem proto, aby řidič za nehodu odpovědný byl. Pokud ale navíc tento řidič měl za sebou několik soudem uložených zákazů řízení (jakkoli zahlazených), takže sotva může apelovat na to, že „už to neudělá“ nebo že to byl „jednorázový a mimořádný incident“, je jím zvolený způsob obhajoby tím méně pochopitelný. Tady mohlo pomoct sotva co, ale masivní sypání si popelu na hlavu a neodkazování na porušení povinností chodcem měl být úplný základ.
V tomto případě to obžalovaný ale pojal zcela špatně, čemuž odpovídá i výsledek.
Tomáš Beran
Přidejte odpověď