K napsání tohoto článku mne inspirovala moje dnešní ranní zkušenost, kdy jsem ve vyhrazeném pruhu pro cyklisty potkal jezdce na osobním přepravníku (takové to motorové jednokolo, na kterém se stojí).
Nejprve si krátce zadefinujme, co to ty osobní přepravníky jsou.
Osobní přepravníky se samovyvažovacím zařízením jsou skupinou vozidel, které se pohybují někdy na rozmezí mezi kolem a lehkým motorovým vozidlem. Kolo a motokolo (nebo motokoloběžka) to není, protože se nepohybují primárně pomocí lidské síly a ke skútrům mají přece jen daleko.
Dlouhé roky se tato vozidla nacházela v nejasné šedé zóně a jezdilo se s nimi všude možně. Když už zákonodárci došla trpělivost, zreguloval to a pravidla jsou dnes popsané v ust. §60a zákona č. 361/2000 Sb.
Kde se s nimi všude může jezdit?
Úplně všude, jakkoli v některých místech jen za následujících podmínek:
- Chodník, stezka pro chodce, stezka pro chodce a cyklisty, oddělený pruh pro chodce na stezce pro chodce a cyklisty, pěší, obytné a sdílené zóny
Tady všude se na tom smí jezdit, ale pouze rychlostí chůze.
2. Vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty, stezka pro cyklisty, oddělený pruh pro cyklisty na stezce pro chodce a cyklisty
Tady už rychlostní omezení neplatí a řidič přepravníku je smí užít obdobně, jako je využívá cyklista.
Tomáš Beran
Přidejte odpověď