Ačkoliv se definice a identifikace řidiče může jevit jako nekontroverzní téma, bližší pohled do zákona ukáže, že zákonodárce dostatečně důsledný nebyl.
Zákon řidiče definuje takto:
„řidič je účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti“
S řidičem by měla být komplementární definice chodce:
„chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyžích, kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm3, psa a podobně“
a definice účastníka provozu:
„účastník provozu na pozemních komunikacích je každý, kdo se přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích“
Jak však ale podrobný pohled na jednotlivé definice ukazuje, dostatečně se nedoplňují a vznikají pak „hluchá místa“, neboť není jasné, jestli daná osoba ještě řidičem je nebo ne. Problém vzniká hlavně u negativního vymezení definice chodce u osob, které „ovládají“ motorové nebo nemotorové vozidlo, ale nejsou už chodcem.
Např. osoba, která tlačí motorku o objemu 125 cm3. Taková osoba podle definice není chodcem. Kým ale z hlediska definice pravidel tedy je?
Pokud dospějeme k závěru, že tu motorku v tomto případě řídí, a takový závěr se nabízí, pak to pro takového řidiče znamená všechny povinnosti, jako kdyby na té motorce seděl a využíval sílu motoru.
A co osoba, která tlačí auto? Jestliže chodcem je ten, kdo tlačí kolo nebo motorku do objemu 50 cm3, ale není jím ten, kdo tlačí silnější motorku, pak chodcem zjevně není ani ten, kdo tlačí auto. To má pak na každého, kdo pomáhá tlačit auto, řadu povinností. Měla by taková osoba mít řidičské oprávnění? Musí nebýt pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky? Nebo je řidič jen ten, kdo sedí za volantem takto tlačeného vozidla, ale ti kdo tlačí už ne?
Na tyto otázky právní úprava nedává žádné odpovědi. Tyto osoby se nachází v nejasném postavení z hlediska jejich povinností a bylo by zajímavé pozorovat např. rozsah odpovědnosti těchto účastníků silničního provozu, když by tlačili auto a to jim „ujelo“ a někoho přejelo.
Z jiného soudku je pak i v současné době nevyhovující definice chodce, která mezi takové zahrnuje např. jezdce na inline bruslích, jakkoli ti se mohou snadno pohybovat rychlostí jízdního kola a způsobit stejnou škodu, ale jsou chodci a např. jejich jízda pod vlivem alkoholu není přestupkem, narozdíl od cyklisty, kterému hrozí vysoká pokuta.
Jak patrno, stávající právní úprava by v tomto ohledu vyžadovala zpřesnění a zmodernizování.
Příště se podíváme na „autonomní řízení“ z pohledu definice řidiče.
Tomáš Beran
Přidejte odpověď