Mou pozornost nedávno upoutal tento článek – https://www.novinky.cz/krimi/clanek/ridicka-luxusniho-suv-zabila-holcicku-na-odrazedle-od-soudu-chtela-odejit-bez-trestu-40372148 – ve kterém média referovala o tragické dopravní nehodě, při které řidička přejela 19měsíční dítě.
Soud prvního stupně ji uložil podmínku v délce 18 měsíců a zákaz řízení na stejnou dobu. Výše uvedený článek pak referuje o jednání odvolacího soudu, který trest zpřísnil na 2,5 roku podmínky a 4 zákazu řízení.
K nehodě mělo dojít tak, že obviněná řidička údajně neviděla dítě, které vjelo na odrážedle do silnice a přejela ho. K tíži jí pak bylo přičteno i to, že místo, kde se to stalo, bylo za značkou zákazu vjezdu. Obhájce obviněné, mimo jiné, navrhoval zproštění obvinění.
Na tomto případu chci ukázat některé základní chyby při obhajobě.
- Jakkoli 19měsíční dítě musí rodiče hlídat jako oko v hlavě, když dojde k takovéto nehodě, sotva si lze představit scénář, ve kterém se z toho řidič dostane.
Mezi povinnosti řidiče dle ust. §5, odst. 1, d) zákona č. 361/2000 Sb. patří povinnost dbát zvýšené opatrnosti vůči dětem. To sice neznamená, že úplně za všechno může vždycky řidič, ale znamená to, že může skoro za všechno. Hlavní je, nic neporušit. Jakmile se něco poruší nebo z něčeho vyplyne, že řidič zvýšené opatrnosti nedbal, je konec. Jestliže tady řidička vjela do zákazu vjezdu, tak to samo o sobě sice nebylo v přímé souvislosti s nehodou, ale „stačilo to“.
2. Další fatální chybou obhajoby bylo, že se řidička snažila argumentovat tím, že její auto má detekční a asistenční systémy, které to měly „zachránit“. Naprostá chyba. Obviněná tím přiznala, že se řízení řádně nevěnovala a spoléhala na to, že to zmiňované systémy udělají za ni. Jasné porušení výše uvedené povinnosti dbát zvýšení opatrnosti, když se přiznává, že to „až tak kolem nesleduje“.
3. Hřebíkem do rakve je pak znalecké zjištění (hádám, že i na základě nesprávné argumentace obhajoby, že „dítě nemohla vidět“), že z místa, kde seděla, neviděla 9(!) metrů před sebe. 9 metrů to je délka dvou aut. Naprostá chyba něco takového tvrdit nebo na sebe nechat „vyplavat“. Jak chce někdo splnit shora uvedenou povinnost dbaní zvýšené opatrnosti, když současně přiznává, že z auta 9 metrů nevidí?
Základem každé obhajoby v takovém případě a za těchto podmínek proto musí být vzetí odpovědnosti na sebe. V takovém případě a když je tam k tomu i porušení nějaké povinnosti, prostě není šance se vyvinit. Vést obhajobu stylem „to dítě tam nemělo co dělat“ je nesmysl a jen to povede k větší nevraživosti soudů vůči obviněnému.
Obviněná zde předvedla v obhajobě několik chyb, kterými naopak usvědčovala sebe z porušení výše uvedené povinnosti a zcela chybně spoléhala na to, že když řekne, že to dítě neviděla, že jí to snad nějak pomůže. Není divu, že v odvolacím řízení byl trest zpřísněn. Postavit se k takovému případu takto naivně nemohlo skončit jinak.
Tomáš Beran
Přidejte odpověď