Dnes se podívám na jeden případ řidiče motorky, který po Praze ujížděl policistům (odmítl na opakované výzvy zastavit), přičemž řidič zastavil až ve finále nedobrovolně, a to saltem přes přední kapotu policejního auta. Tuto pozornost si tento případ získal i tím, že obviněným je v daném případě policista, který zablokoval autem cestu ujíždějícímu řidiči motorky, přičemž policista byl obviněn z ublížení na zdraví. Celý případ skončil u soudu, přičemž soud policistu obvinění zprostil.
Nejdřív bych začal asi tím, že je dle mého názoru správně, že celý případ skončil u soudu. Sice na jednu stranu chápu, že to pro toho obviněného policistu znamená starosti a stres kvůli nejistotě, jak to dopadne, včetně nutnosti vynaložit náklady na obhajobu, ale na druhou stranu je soud místem, kde by se podobné případy řešit měly. GIBS a státní zástupce mohou vidět jen tu svoji stránku, tj. jak někoho obvinit a usvědčit, kdežto obhajoba obviněného zase bude klást důraz na argumenty ve prospěch obviněného a celé to rozhoduje soud, který je (a měl by být) nestranný, tzn. nebude (neměl by) fandit ani jedné straně.
Pokud se budeme držet toho, že je nejnestranněji to může rozhodnout jen soud, je dobře, že to u něj skončilo, i když ty starosti kolem si asi nikdo nepřeje zažít.
A teď k věci samotné. Názory na to, co se stalo, se různí a oscilují od toho, že policista jednal správně a odpovědnost za následek má nést ujíždějící řidič, až po názory, že se jednalo o exces, jehož následkem mohlo být usmrcení řidiče motorky. Já se víc přikláním k prvnímu závěru a hned řeknu proč.
Celá diskuse je zde zejména o tom, jak si vynutit zastavení řidiče auta nebo motorky (jako v tomto případě), aby současně nedocházelo buď k nepřiměřenému zvyšování rizika pro ujíždějícího, tak pro všechny ostatní účastníky silničního provozu. Jak z kamerových záběrů srážky v daném případě plyne, ostatní účastníci tím finálním manévrem ohroženi nebyli a celé se to zužuje na otázku, jak velkému riziku je možné vystavit ujíždějícího při snaze ho zastavit.
V prvé řadě jde o to, jak zastavit řidiče motorky, když nechce, aniž by to pro něj nebylo rizikové. Sám na motorce denně po Praze jezdím do práce, takže si dovedu celou situaci dobře představit. Motorka dokáže být velmi rychlá, obratná a auta mají proti ní velkou nevýhodu. Pokud se vžiju do pozice policisty, který má za úkol řidiče motorky zastavit, nedovedu si představit, jak bych to efektivně udělal, aniž bych ho neohrozil. Buď budu opatrný, ale to nebude účinné nebo použiju efektivnějších způsobů, ale to zas bude pro něj nebezpečné. Zablokovat auto je v tomto ohledu snazší, protože řidiče chrání karosérie, ale motorkáře nechrání nic. Není možné použít zastavovací pás nebo jiné způsoby, které lze s menším rizikem použít u auta (třeba vytlačování autem). Jakákoliv kolize nebo jakýkoliv zásah do soukolí motorky automaticky povede k pádu nebo nárazu řidiče na zem nebo do překážek a čím jede rychleji, a že při prchání rychle pojede, tím je riziko větší. V krajním případě by se muselo dospět k závěru, že to bez rizika pro něj nejde a že jej zastavit téměř nejde (pokud se nepodaří někde úplně zablokovat silnici), což je ale nepřijatelný závěr.
Můj názor je, že pokud řidič motorky takto ujíždí, nutně musí na sebe brát větší odpovědnost za vzniklý následek, protože v opačném případě by byl nezastavitelný. Řidič motorky musí akceptovat, že v takovémto scénáři riziko, kterému sám sebe vystavuje, vzniká v důsledku povahy jeho chování a nástroje, který si na tento „sport“ vybral a že se tady na to bude a musí hledět jinak, než když by řídil auto. Tuhle odpovědnost musí nést sám a ne se domáhat toho, že ostatní vůči němu musí jednat v rukavičkách, protože je ohroženější. Sám se pro to rozhodl, sám musí být připraven za následky takových rozhodnutí nést větší odpovědnost.
To samozřejmě neznamená, že by policisté měli ujíždějící motorkáře ze silnic „sestřelovat“, tj. zejména je přímo srážet apod. Tento diskutovaný případ ale takovým případem dle mého názoru není. Ze záběru sice lze poznat, že policejní auto zablokovalo cestu motorce na krátkou vzdálenost, ale 50 tam v tu chvíli nejel. Když ujíždím na motorce, musí mi být jasné, že policisté budou „všude“. Nemůžu to rozpálit v tunelu a pak namítat, že mne policista na poslední chvíli zablokoval a já se o něj rozbil. Toto jsou důsledky, které by měly jít na vrub ujíždějícímu motorkáři. Vzal na sebe to zvýšené riziko, když se rozhodl ujíždět, tak jemu musí být ve zvýšené míře připočteny i ty následky. Když se někdo pustí do ruské rulety se svým životem a zdravím, neměl by si pak stěžovat, že to nevyšlo.
Znovu zopakuji, že by se to nemělo zvrhnout v přejíždění ujíždějících motorkářů, ale v tomto konkrétním případě souhlasím s rozhodnutím soudu, který policistu obvinění zprostil.
Tomáš Beran
Přidejte odpověď