Definice obce je důležitá z hlediska řady povinností řidičů vozidel, a to zejména ve vztahu k nejvyšší dovolené rychlosti.
Podle zákona o provozu na pozemních komunikacích je obec definována takto:
„obec je zastavěné území, jehož začátek a konec je na pozemní komunikaci označen příslušnými dopravními značkami; na účelových komunikacích se značky neosazují“
„Oblíbenou“ argumentací přestupců pak bývá to, že značku označující počátek obce neminuli, tudíž pro ně platí stále limit 90 km/h.
S touto argumentací se už vypořádal Nejvyšší správní soud v rozhodnutí pod spis. zn. 1 As 183/2012-50, ve kterém se jednalo právě o takový případ, kdy přestupce tvrdil, že příslušnou značku neminul.
NSS k tomu konstatoval:
„Podle Nejvyššího správního soudu nelze při interpretaci, zda došlo v řešeném případě k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o přestupcích, tj. zda stěžovatel v okamžiku měření rychlosti projížděl obcí, úzkostlivě lpět na striktním gramatickém výkladu pojmu obec upraveného v § 2 písm. cc) zákona o silničním provozu, bez zohlednění samotného smyslu právní úpravy týkající se dodržování snížené rychlosti v obcích. Zohledněny musí být rovněž všechny konkrétní skutkové okolnosti projednávaného případu.“
A dále:
„Ryze gramatický výklad, že řidič je povinen dodržovat maximální povolenou rychlost v obci 50 km/h jen tehdy, projede-li kolem značky informující o začátku obce, by vedl k absurdním důsledkům. Jak správně uvedl žalovaný na straně 4 napadeného rozhodnutí, řidič, který přijede do obce vlakem a v půjčovně si vyzvedne vozidlo, by podle výkladu zastávaného stěžovatelem neprojel kolem dopravní značky „Obec“, a proto by nebyl povinen dodržovat zákonem stanovenou rychlost 50 km/h. Stejně tak by řidič, který vjede do obce po účelové komunikaci, na níž se značky označující začátek a konec obce neosazují, nebyl povinen dodržovat maximální povolenou rychlost v obci, protože při vjezdu na území obce nebyl žádným značením upozorněn, že se již nachází v obci. Lze si jistě představit, k jakým nepřípustným důsledkům by zmíněná interpretace mohla vést: v obcích by maximální povolenou rychlost 50 km/h měli povinnost dodržovat pouze řidiči, kteří přijeli do obce po komunikacích osazených značkami č. IS 12a „Obec“; ostatní řidiči, kteří zahájili svoji jízdu v obci, přijeli do obce po účelové komunikaci či ti, jež by účelově objeli ceduli označující začátek obce mimo pozemní komunikaci (např. po poli), by se v obci směli pohybovat maximální rychlostí 90 km/h přípustnou pro provoz na silnici vedoucí mimo obec. Naznačené chování řidičů by značně narušilo bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích v obci a hrubým způsobem by ohrožovalo zdraví a majetek obyvatel obce i účastníků silničního provozu.“
Jak z tohoto rozhodnutí vyplývá, řidiči se nemohou jen striktně odvolávat na výslovné znění zákona a vyvinit se odkazem na chybějící dopravní značku, ale musí své chování přizpůsobit i ostatním okolnostem, ze kterých je zřejmé, že se v obci nacházejí. Jak patrno, materiální pojetí přece jen někde převáží i v rozhodovací praxi soudů, takže zcela spoléhat na striktní gramatické výklady nelze.
Tomáš Beran
Přidejte odpověď