Na krátký test jsem měl zapůjčené BMW M 1000 R, abych zejména vyzkoušel, jestli má jako druhou motorku k S 1000 RR smysl brát „eMko“ nebo se spokojit jen s „eSkem“ (S 1000 R).
Nejprve pár technických detailů a základních dojmů. Míval jsem S 1000 R předchozí generace a bylo to výborná motorka. Jediné, co mi na ní po čase chybělo, byl výkon. A pravidelně jsem si říkal, proč BMW do toho naháče nedá motor z RRa, jak by to bylo skvělé.
Když se představovala aktuální generace BMW S 1000 R, mnoho nepěkných slov jsem na adresu této značky utrousil, nechápaje, proč se nezvýšil mezigeneračně ani o píď výkon a jak mohou tak zaostávat za Ducati Streetfighterem V4, Aprilii Tuonem, KTM 1290 SuperDukem a dalšími. Nechápal jsem to.
Až s příchodem M 1000 R bylo jasné, že to už dávno plánovali a chtělo ty motorky odlišit, tzn. Sko nechat v té původní podobě dostupného naháče a Mko…Mko prostě udělat jako top záležitost. A povedlo se to BMW do puntíku, protože udělali přesně to, co jsem chtěl, aby udělali už v minulé generaci, tzn. prostě a jednoduše vzali motor z RRa a jak je, tak ho dali do naháče. Pánbůh zaplať!
Motor je tedy převzatý z RRa modelového ročníku 2023, takže má proti RR roku 2022 (to mám) ještě o tři koně víc. Je to ve skutečnosti motor z loňského M 1000 RR. Bravo, BMW! Líp už to z hlediska motoru udělat nešlo. Jak sednete, je to lahůdka, motor se krásně převaluje, na plyn reaguje parádně (samozřejmě na poměry toho, jak je dole uškrcený EURO 5) a živě. Samozřejmě v běžném provozu nemáte šanci poznat, co v něm je. Museli byste motat dvojku a trojku do nesmyslu, abyste využili všech 210 koní. Takže při normálním okreskovém ježdění tam stejně řadíte i čtyřku a motor se převaluje někde dole nebo ve středním pásmu. Sil má dost, takže ani nemusíte moc podřazovat. Pokud budete chtít ale poznat, co v něm je, budete muset podkopnout na dva a zatáhnout.
Proti RRu vás ale brzo zastaví vítr. Na RRu zalehnu a motám dál, ale tady už od 170 fouká tolik, že je jedno, jak zalehnu (chce to nějaký štítek dopředu), takže stejně dvojku do maxu nevymotám a přes 200 se mi nechce, jak mi vítr škube krkem. To je klasická nevýhoda naháčů, že na ně fouká. Na superbiku tenhle problém neřešíte (anebo v mnohem vyšších rychlostech). Každopádně motoru není co vytknout – je dokonalý.
Co se podvozku týče, tak Mku přijíždí na adaptivním (DDC), jakkoli to nepoznáte podle barvy tlumičů (u ostatních mají motky s DDC zlaté tlumiče; tady jsou černé). Mko žehlí a žehlí a ani v Dynamic modu (nejtvrdší) není nijak prkenné nebo nepohodlné. Oproti minulé generaci (a to platí i pro S 1000 R) se zlepšila ovladatelnost. Mko má ještě širší řídítka než Sko, takže to padá do zatáček jedna báseň. Ovladatelnost na úrovni šestistovky.
Brzdy jsou Mkové, takže radiální Nissiny, jak je známe s M 1000 RR nebo S 1000 RR (2022 nebo 2023). Pumpa taky radiální (na rozdíl od Ska), není co vytknout. Mají sílu, cit, dávkování – znám je z RRa a jsou perfektní.
Elektronika je komplet z RRa, takže top. Jízdní režimy, milion nastavení všeho, perfektní.
Motorka je skvělá, nedovedu si představit, že by jí někdo dokázal něco vytknout. Podle mne to nejlepší na trhu.
A teď k původní otázce – Mko nebo Sko. Pokud bych vybíral jen jednu motorku, tzn. chtěl jezdit i na okruh, tak jednoznačně Mko. Pokud ale máte ještě doma superbike (jako já), tak Sko. Potenciál Mka totiž nemáte šanci na silnici využít. Budete mít sice to nejlepší, ale nevyužijete to. Dostat z něj všechno jde pořádně jen na okruhu.
Tomáš Beran
Přidejte odpověď