Z právního hlediska velmi zajímavým případem je případ, o kterém nedávno informovala média zde: https://www.novinky.cz/krimi/clanek/pirat-silnic-dostal-za-obecne-ohrozeni-115-roku-40356738
Šlo o to, že řidič bez oprávnění a pod vlivem alkoholu riskantně předjížděl a vůbec jel hodně rychle tak dlouho, až se ucho utrhlo a usmrtil v protisměru při srážce řidičku protijedoucího auta.
Čím je tento případ za prvé zajímavý, je samotnou kvalifikací, kdy se nejednalo o nedbalostní usmrcení z nedbalosti, jak je u nehod obvyklé, ale o úmyslně kvalifikované obecné ohrožení. Důvodem pro to je jednak velké množství svědeckých výpovědí řidičů, kteří tohoto „střelce“ potkali a které různě vytlačoval do příkopů při vynucovaném předjíždění a za druhé také ojedinělý vyšetřovací pokus policistů, kteří se rozhodli daný úsek projet za stejnou dobu jako obviněný (vědělo se, v kolik hodin byl na určitém místě a v kolik se stala nehoda) a zjistili, jakou průměrnou rychlostí musel obviněný jet, z čehož bylo lze usuzovat na riskantnost jeho počínání.
Neznám sice celý spis, ale tento postup je novátorský, jakkoli velmi přínosný. Takový vyšetřovací pokus za daných okolností dokáže vytvořit zřetelnou představu riskantnosti počínání obviněného.
Jako jasnou chybu z právního hlediska vidím i způsob vedení obhajoby obviněným. Jet jako, s prominutím, prase, mít proti sobě spoustu výpovědí o tom, jak jel rychle a nebezpečně, jet bez papírů a ještě pod vlivem a pak zkusit argumentaci, že tam ten druhý vjel? Naprosto nevěrohodné. Mít proti sobě důkazy o tom, jak jsem jel nebezpečně a pak spoléhat na vlastní výpověď? Zcela špatně. I kdyby to byla pravda, tak to takovému člověku nikdo nikdy neuvěří.
V každém případě vysoké nepodmíněné tresty jsou jako reakce na takové počínání zcela na místě.
Přidejte odpověď